Apnea - volné potápění

Apnea - volné potápění. Apnea - volné potápění. Druhy a rizika potápění. Konstantní zátěž (CWT) Královská disciplína freedivingu. Dynamická apnoe (DYF) Bazénová dynamická apnoe. Statická apnoe (STA) Statická apnoe. Free Immersion (FIM). No Limit.

Historie volného potápění

Mušle nalezené při archeologických vykopávkách a zároveň v určitých hloubkách pod vodou ukazují, že lidé se potápěli již před desítkami tisíc let. V 9. století o potápění psal Homér, starověcí vojenští historikové se zmiňovali o potápěčích, kteří plavali pod vodou a útočili na nepřátelské lodě.

Pro vojenské účely se ostatně potápěčů využívá i v současnosti. V dobách míru se volné potápění uplatnilo při rybolovu a sběru perel, mořských hub či korálů, a to nejčastěji ve třech významných oblastech světa: ve východním Středomoří, v Perském zálivu a ve Žlutém moři.

Dnes se volnému potápění věnují ženy i muži. Mistrovství světa organizuje Association Internationale pour le Dévélopment de l’Apnée (AIDA), založená v roce 1992. World Underwater Federation (CMAS) se zase omezuje na vedení záznamů o rekordech.

Konstantní zátěž (CWT) Královská disciplína freedivingu

  • konstantní zátěž, při které apneista během pokusu využívá k ponoru i k výstupu pouze síly svých nohou opatřených ploutvemi. Dopomoc paží a lana není přípustná s výjimkou obratu v nejhlubší části ponoru, kde může závodník lano uchopit, uvolnit cedulku s označením hloubky a odrazit se zpět. Konstantní váha se tak nazývá proto, že není dovoleno si ponor ulehčit odhozením zátěžového opasku před výstupem, i když ten se pro zajímavost při hlubokých ponorech stejně nepoužívá. Tato disciplína je považována za skutečný barometr výkonnosti a zdatnosti a rekordy z ní mají nejvyšší hodnotu. Dělí se na kategorie s ploutvemi (CWT) i bez ploutví (CNF).

Dynamická apnoe (DYF) Bazénová dynamická apnoe

se dále dělí na kategorie s ploutvemi (DYF) a bez ploutví (DNF). U těchto disciplín je cílem uplavat na jeden nádech co nejdelší vzdálenost. Bez ploutví je snazší doplavat dále v kratším bazénu, protože jednoduchý obrat a následný odraz od pevné stěny znamenají určitou úsporu energie, zatímco s ploutvemi je manévr obratu namáhavější a působí spíše ztrátově.

Statická apnoe (STA) Statická apnoe

patří k bazénové kategorii, při které je cílem vydržet co nejdéle na jeden nádech. Nejobvyklejší je poloha na hladině s obličejem ve vodě. Apneista se při ní vznáší maximálně uvolněn fyzicky i psychicky. I v teplé vodě je nutné mít neopren, protože se většinou provádí série apnoí a při absenci pohybu a sníženém metabolismu dochází rychle k prochladnutí.

Free Immersion (FIM)

Další a poslední disciplínou, při které závodník využívá pouze vlastních sil, je free imersion. V tomto případě závodník ručkuje po laně do hloubky a nazpět. Použití ploutví přitom není dovoleno. Tato disciplína vznikla na Antilách, kde ručkování po laně do hloubky za kořistí má dlouhou tradici a pořízení výstroje, jako jsou kvalitní ploutve, může být problém.

Variabilní Váha (VWT)

Tato disciplína probíhá tak, že k sestupu do hloubky využívá apneista zařízení zvané sled, což je jakýsi zatížený výtah. Na tomto sledu je výhodnější býti v pozici hlavou vzhůru, což usnadňuje vyrovnávání tlaku a působí lépe na psychiku. Po dosažení cílové hloubky se závodník musí dostat na hladinu vlastními silami libovolným způsobem. To znamená, že může jak ručkovat, tak používat ploutve nebo i kombinovaně. Trénink této disciplíny vzhledem k dosahování značných hloubek vyžaduje zajištění týmem technických potápěčů, a stává se tak finančně a technicky velmi náročným.

No Limit (NLT) No limits

  • jak napovídá název - je disciplína bez omezení. V praxi se k sestupu používá opět sled, k výstupu tažný balón. I když je v této disciplíně dosahováno největších hloubek, nemají takové rekordy mezi volnými potápěči velkou váhu. Trénink a pokusy o rekordy jsou nejvíce otázkou peněz, skutečnou prověrku znamenají spíše pro podpůrné potápěče, kteří musejí podstupovat až několikadenní dekomprese.

Druhy a rizika potápění

Před ponorem provádí potápěč dechová cvičení a nakonec se snaží nadechnout co největšího množství vzduchu. Tomu se říká kontrolovaná hyperventilace.

Rizika volného potápění nejsou smyšlenky. Může dojít ke ztrátě vědomí (mdloba) nebo barotraumatu. Vynořování vyžaduje naprosté uvolnění.

AIDA rozlišuje 5 disciplín: konstantní zátěž, proměnná zátěž, statický apnea, dynamická apnea a volný ponor. V každé kategorii se zaznamenávají mužské i ženské rekordy.

Další tři disciplíny, na které vysílá AIDA své pozorovatele, jsou: no limits (bezlimitní), apnea – volné potápění v oceánu a následné volné ponory během jedné hodiny.

Konstantní zátěž

Potápěč sestupuje podél lana hlavou napřed pouze za použití ploutví. Při vynořování si lanem nesmí pomáhat, musí mít stále na sobě závaží (olověný opasek), se kterým ponor započal. Tato disciplína je fyzicky velmi náročná.

Volné potápění bez limitů

Cílem je potopit se do co největší hloubky za pomoci kluzkého závaží, k vynoření se používá nafukovací balon. Tuto techniku použil i Francouz Jaques Mayol, když se jako první potopil do hloubky 100 m. Tento druh potápění je považován spíše za formu experimentu s možnostmi lidského organismu než za skutečnou soutěž.

Závody v lámání hloubkových rekordů a následné četné nehody donutily CMAS přestat tyto rekordy zaznamenávat a dnes tak hraje při podobných akcích pouze roli pozorovatele.

Statické a dynamické potápění

Při statickém apnea se potápěč ponoří do malé hloubky a snaží se zůstat pod vodou co nejdéle. Při dynamickém potápění (s ploutvemi i bez nich) se potápěč snaží pod hladinou uplavat co největší vzdálenost bez nadechnutí.

Apnea a rekordy

První rekord v apnea byl zaznamenán v roce 1949, kdy Ital Raimundo Bucher dosáhl za použití kluzkého závaží hloubky 30 m. V té době se věřilo, že v hloubce větší než 50 m není již hrudní koš schopen tlaku vody odolat. V listopadu roku 1976 dosáhl Francouz Jacques Mayol symbolické hloubky 100 m díky tréninku založenému na využití relaxace a jógy.

V říjnu roku 1992 se Kubánec Francisco „Pipin” Ferreras Rodriguez potopil do hloubky 120 m. V listopadu 1996 dosáhl „Pipin” hloubky 133 m a vzápětí byl překonán Italem Umbertem Pelizzarim, který se potopil do 150 m.

Mezi ženami drží rekord v potápění s proměnlivou zátěží Kubánka Deborah Andolloová (90 m) a v no limits potápění Francouzska Audrey Mestreová (115 m).

Profil potápěče

  • Apnea vyžaduje fyzickou i duševní přípravu, neboť potápěč musí být zároveň uvolněný a plně soustředěný. Potápěč musí být schopen co nejdéle kontrolovat stahy bránice, které umožňují dýchání. Důležitější než posilování jsou cvičení, jako např. jóga, i z tohoto důvodu se ženy svými rekordy prakticky vyrovnají mužům.
  • Potápěči se zaměřují na zvyšování vytrvalosti, výdrže a prahu bolesti. Trénují na kole, běhají, plavou, provozují strečink a posilují.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id19450 (internetovy-magazin.cz#5366)


Přidat komentář